10. listopadu od 18 do 22 hodin vyvrcholil dvouletý projekt „Nejmilejší zvuky Prahy“ autorů Miloše Vojtěchovského a Petera Cusacka veřejným večerem „Lucidní sny pana Williama Heerleina Lindleyho“ na pomezí performance a zvukové instalace v Ekotechnickém muzeu v Praze.

„Jde o poctu architektovi této staré kanalizační čistírny, člověku, který napomáhal ke zlepšení kulturních, politických, zdravotních a sanitárních podmínek života a přispěl k přijetí modernity v Praze a v dalších městech střední a východní Evropy. Cílem je znovuoživení pozemských, nebeských a podzemních vrstev pražských vodovodních sítí: jejich rigolů, potrubí pitné vody, řek, podzemních toků, dešti. Nabízí reflexi transformačního procesu, znečistění vody, sedimentace, recyklace, čistění a kulturní a chemické trans-kódování prvků,”

uvádí oba tvůrci. Osmikanálový systém reproduktorů v hlavním sále reprodukoval zvuky ze sedimentačního kanálu a podzemního sálu a hrály vybrané nahrávky zvuků Prahy pořizované v rámci projektu.

Zvuková kompozice byla koncipována jako imaginární stetoskop, přiložený k hmotě industriální stavby, vedoucí rozlehlým labyrintem do podzemního druhého města pod Prahou. Posluchač se mohl na chvíli zaposlouchat do koláže terénních nahrávek z centra i periférie, proložených fragmenty dobových textů, dotýkajících se osobnosti architekta, průběhu stavby a výčtu jmen pražských ulic. Stará kanalizační čistírna tak znovu rezonovala labyrintem kanálů odpadních vod, obsahující 4 291 kilometrů stok, kanalizačních přípojek, 100 000 kanalizačních šachet, 139 odlehčovacích komor - všech bodů kde se stéká, mísí a zní vody potoků, povrchové vody a splaškové vody z domácností více než milionu obyvatel Prahy.

Stará kanalizační čistírna jako bývalý centrální bod historického kanalizačního systému Prahy byla dokončena v Praze Bubenči v roce 1906. Byla postavena podle konceptu a pod dohledem Williama Heerleina Lindleye (1853-1917). Britsko-německý architekt působil v Praze v době fin de siecle, na přelomu 19. a 20. století. Byl současníkem a svědkem rozvoje železnice, automobilismu, letectví, hygieny, lékařství, feminismu, období analýzy lidského podvědomí a interpretace snů, univerzálních systémů spiritismu, theosofie, antroposofie, anarchismu, avantgardní literatury, hudby a malířství a hlavně nezadržitelného rozkladu rakousko-uherského mocnářství. Lindley byl činorodý podnikatel a kosmopolita, jeho projekty a stavby dodnes tvoří základ vodovodních a kanalizačních systémů nejen v Praze, ale například Varšavy, Petrohradu, Kaunasu, Magdeburku, Frankfurtu nad Mohanem, Bukurešti, Craiovy, Baku, Lodži, Włocławku. Lze s nadsázkou tvrdit, že byl jedním z prospekorů snu o moderní hygienické metropoli Evropy. Umírá v Londýně na konci 1. světové války.

Při této příležitosti byla slavnostně předána cena Respektu 2009 za dvouletý projekt Nejmilejší zvuky Prahy autorů Miloše Vojtěchovského a Petera Cusacka, který se uskutečnil v rámci mezinárodní česko-německé koprodukce rádio d-cz. Významně se na něm podílel i producent Českého rozhlasu Michal Rataj.

Nejmilejší zvuky Prahy:

http://panto-graph.net/favouritesounds/sound_list.php

Český rozhlas v koprodukci se SWR Baden-Baden, Deutschlandradio Kultur Berlin a Zipp / relations uvedl mezinárodní živé satelitní vysílání v síti Evropské vysílací unie EBU a ČRo 3 – Vltava Lucidní sny pana Williama Heerleina Lindleyho Site-specific performance, instalace a živé satelitní vysílání v síti EBU v rámci Sezóny euroradia 2009 / 2010.